Telč se stala Františku Kožíkovi celoživotní láskou

Městem šťastných lásek a Jezerní růží – tak pojmenoval spisovatel František Kožík ve svých dílech klenot jihozápadní Moravy Telč. „Každý z Vás má někde na světě kout, kde je jeho srdce doma. Já mám takový domov v Telči.

Bylo by snadné psát o tomto městě ve verších a vymýšlet mnoho básnických přirovnání – o krásné schovance Vysočiny, o začarované princezně s rudými jeřabinami, o jezerní růži. Ale velký cit mluvívá vždy prostě… Ano, v Telči jsem býval v dětství nejšťastnější, a proto jsem nejženštějšímu mezi moravskými městy zůstal věrný,“ vyznal se spisovatel František Kožík, autor osmdesáti knih, který se rozžehnal s tímto světem před dvaceti lety – 5. dubna 1997.

Narodil se 16. května 1909 v Uherském Brodě. Do Telče se každým rokem vracel. Jeho dědeček tu byl soudcem a malý František k němu a k babičce jezdíval na prázdniny. Ale těšil se sem i jako dospělý, aby, jak říkával, si mohl sáhnout na kliku domu, kterou tak rád brával do ruky, když sem jezdil jako chlapec. Telči věnoval i sbírku básní Město vzpomínek a poetické povídání Až přijdete do Telče. V roce 1994 byl jmenován za celoživotní propagaci Telče čestným občanem města.

Kožík byl nejen vynikajícím prozaikem, básníkem, dramatikem a autorem knih pro mládež, ale také skvělým vypravěčem, častým účastníkem besed se čtenáři. Na jedné takové akci v Třebíči jsem ho poznal osobně a zjistil, že oba máme, ač věkem vzdáleni, něco společného. Byl to onen dům na telčském náměstí. I já měl prarodiče, kteří tam bydleli, i můj dědeček zde byl soudním radou. Z této skutečnosti vzniklo posléze naše přátelství, jehož jsem si vždy nesmírně vážil a na něž mi zbyly ty nejkrásnější vzpomínky.

 text: Pavel Kryštof Novák

Tagy: